Aktuální počasí

Počasí dnes:

26. 6. 2017

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, ojediněle přeháňky. Denní teploty 25 až 29°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Východ a západ slunce

Slunce vychází:04:43

Slunce zapadá:20:59

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obce

panorama

"Psal se rok 1907... V malebné kotlině, po obou stranách malého potůčku zvaného Třešňůvka, rozkládá se obec Rudimov. Obklopena je od západu příkrým kopcem Čupy zvaným, severu Lázky a východu Záhumenice, jen jižní strana k Bojkovicím jest otevřena, avšak náš pohled tímto směrem lemují po levé straně zelené a svěží Kruhy a na straně pravé Doubravy a v dáli modrají se lesy Kamenné. Už sama chráněná poloha obce přispívala hodně k tomu, že se zde dobře dařilo ovocným stromům, což taky dosvědčují četné sušárny na ovoce v mnoha hospodářstvích. Sušené ovoce se hodně z obce vyváželo. V několika místech se vařila i povidla. Každé hospodářství neb jak se říkalo grunt měl záhumení hodně vysázeno ovocným stromovím."

Obyvatelé byli převážně zvěrokleštiči (miškáři) a jen jako vedlejší živobytí měli taky hospodářství, které ovšem obdělávala jen z polovice žena, neboť se hodně nechávalo ležet úkorem. Ve světě vydělali zvěrokleštiči pěkné peníze a právem jej každý, když se ze světa vraceli, za pána považoval. Mnozí drželi sobě ve svém hospodářství pacholka a dívku. Do světa odcházeli a domů se vraceli jen na žně nebo velké svátky velikonoční, na Kateřinské hody nebo na svátky vánoční.

Obec Rudimov se nachází jižně od malebného Poolšaví, mezi lesnatými kopci v údolí potoka Třešňůvky s průměrnou nadmořskou výškou 334 m, byl v historii církevním majetkem - součástí sehradického léna, jehož správním centrem byl hrad Engelsberk (nazývaný také Sehradice, případně Sehrad). Obec se ve starších pramenech nazývala Radimov, Rodimov, německy Rudimov a ve znaku mněla sv. Vojtěcha. První písemný doklad o existenci obce je zápis v lenních knihách z r. 1440, kdy byla lenní držba Sehradic zapsána Petrovi Nebojse.

Petr Nebojse byl žoldnéřským hejtmanem ve službách Pankráce ze sv. Mikuláše a Sehradice se pak brzy dostaly přímo do Pankrácových rukou. Válečník Pankrác, kterému patřil také hrad Starý Světlov, používal oba hrady jako základny pro loupeživé výpravy a proto moravští stavové r. 1449 oba hrady vykoupili a obratem prodali Burianovi z Vlčnova a Zichovi z Lipiny.

K hradu Sehradice, který stával nad Horní Lhotou, patřily tehdy vsi Sehradice, dvě Lhoty (Horní a Dolní), Nevšová, Rudimov ("Radimov"), Krátká a Vasily. Zich z Lipiny brzy zemřel a Sehradice zdědil se souhlasem biskupa Burianův syn Jiřík z Vlčnova, který je r. 1474 prodal pánům z Landštejna. Lenní statek sehradický (v některých pozdějších pramenech označovaný jako statek Vasilsko) byl pak téměř trvale spojen s alodním panstvím světlovským.

Ctibor z Landštejna si někdy koncem 15. století postavil nové sídlo - hrad Nový Světlov nad Bojkovicemi. Hrady Starý Světlov a Sehradice se počátkem 16. století uvádějí již jako pusté. V letech 1554 - 1592 držely lenní statek Sehradice tři generace Tetourů z Tetova. V r. 1613 se spojené statky alodní i lenní dostaly nadlouho do rukou Šeréniú, šlechty, která pocházela z Uher. Až r. 1750 Karolina Šeréniová zanechala panství svému manželovi hraběti ze Saint-Julien. Jeho synové je pak r. 1803 prodali hraběnce Žofii Haugvicové. Po její smrti bylo sehradické léno formálně připsáno synovi Karlovi Haugvicovi a poté manželovi jeho sestry hraběti Larisách-Mónnichovi. Za jeho syna Evžena Larisch-Monnicha byl lenní závazek zrušen a statky světlovský a sehradický definitivně spojeny.

Majitelé se pak už rychle střídali - r. 1884 hrabata Bellegarde, r. 1906 hrabě Karátsonyí, r. 1907 kníže Lubomirski, r. 1914 (resp. 1916) Pozemková banka. Posledními majiteli byli od r. 1926 manželé Zbořilovi.

Na katastru obce jihovýchodně od Rudimova, stávala ves Vasily (Vasile, Vasilsko nebo také Vasil). Poprvé se o ní zmiňuje listina biskupa Zdíka z r. 1141, která vypočítává církevní majetek na Moravě. V r. 1367 se psal podle ní Pešek z Vasil, v dalších letech (1440, 1449) se vyskytuje jako součást sehradického léna. Vesnice zamkla někdy v 15. století, r. 1518 je už uváděna jako pustá. Na jejím místě byl, patrně za Tetourů, vystavěn panský dvůr.

Po správní reformě r. 1850 patřil Rudimov k soudnímu okresu Valašské Klobouky (okresní hejtmanství Uherský Brod). V r. 1905 se pak stal součástí nově vytvořeného soudního okresu Bojkovice. Místní národní výbor, který v obci vznikl po 2. světové válce, spadal od r. 1949 pod pravomoc ONV Valašské Klobouky, po r. 1960 pod ONV Gottwaldov. Od r. 1980 byl Rudimov místní částí města Slavičína, r. 1992 se opět osamostatnil.

Rudimov byl nevelká zemědělská obec - katastr má rozlohu 1005 ha. V r. 1900 bylo z toho 503 ha polí, 273 ha lesů, 125 ha pastvin, 73 ha luk a 15 ha zahrad. V r. 1945 připadly pozemky Zbořilova velkostatku, včetně hospodářských dvorů Vasilsko a Nový dvůr, státnímu statku. JZD vzniklo v obci v r. 1950, ale po 3 letech se však rozpadlo a bylo obnoveno až r. 1959. V r. 1965 bylo spojeno se státním statkem (Státní statek Valašské Klobouky, 1975 Státní statek Moravsko-slovenské pomezí Uherský Brod).

Názvy tratí podle katastrálních map: Lázky, Čupy, Dúbravy, Bátorky, Kamenná, Paličky, Dlouhé losky, Nad dlouhými, Suché louky, Kopanice, Kouty, Ploštiny, Stálice, Za humny, Rybníčky, Za chrástí, Vasilsko, U studně, Za vrchy, Prokšové, Křížanov, Kanály, Žlebek, Pod ořechy, Včelín, Pod sýpkou, Za zahrádkou, Pod brankou, Nad mlaty, Nad loučkou, Klín, Pod zakopou, Nad zakopou, U mostu, Teletinec, Od Pitínska, Od Kolelače.

V tratích Lochy a Drahanec se v minulém století těžila nepříliš kvalitní železná ruda (tenké vrstvy a konkrece pelosideritů), která se vozila do huti v Bojkovicích. Po zrušení roboty výroba zanikla a těžba byla zastavena. V Rudimově bývalo hodně zvěrokleštičů, kteří hledali obživu v okolí a v cizině. Ještě počátkem tohoto století se tomuto starobylému řemeslu věnovali téměř všichni dospělí muži, toto řemeslo je připomínáno již od r. 1545.

Výpomocná škola byla v obci asi od r. 1812, předtím musely děti chodil do školy do Slavičína. R. 1885 se uvádí již místní jednotřídní česká škola. V Rudimově působilo několik spolků, např. Čtenářská beseda (založena r. 1909, zanikla r. 1937), Domovina (1923), Sbor dobrovolných hasičů (1907), tělocvičná jednota a ochotnické divadlo (1948).

Obec byla osvobozena rumunskými jednotkami Rudé armády 1. května 1945. Při bojích, kde zasáhli také místní partyzáni, padlo 8 rumunských vojáků.

Rudimov se může pyšnit řadou památek lidové architektury: dům čp. 44 (v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky pod č. 2069) byl převezen do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, roubené studny u čp. 23 a čp. 82 byly zničeny a musely být v r. 1983 ze Seznamu vyňaty (původně pod č. 2067 a 2068). Dosud zde stojí dřevěná roubená zvonička z r. 1780 (v Seznamu pod č. 2063) a dřevěný bohatě vyřezávaný kříž, práce lidového umělce z r. 1820 (v Seznamu pod č. 2064).

V katastru obce se nachází množství archeologických nálezů z neolitu, eneolitu, doby bronzové, Halsttatu (popelnice - sídliště), Latem - Kelti, popelnicové i mohylové pohřebiště a sídliště. V trati Zachrastí - Ploštiny se nachází slovanské hradisko Gradca. Tyto oblasti jsou památkově chráněny: mohyly v tratích Gradca, Spalica a Paličky (v Seznamu pod č. 2065) a Gradca s nálezy převážně ze střední doby hradištní (v Seznamu pod č.2066).

výtah z obecní kroniky

Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v období 1834-2004

Obecní symboly

O Rudimovu čteme poprvé roku 1440 při sehradickém statku, k němuž trvale náležel. Byl tedy vždy církevním majetkem, neboť sehradické zboží, jehož centrem byl hrad Engelsberg (Sehrad) nad Horní Lhotou, patřil olomouckému biskupství.Od roku 1474 bylo téměř trvale spojeno s alodním panstvím světlovským (novosvětlovským).

Nejstarší typář obce Rudimova z roku 1520 s opisem SWATEI. WOITECH. SWOBTZE. SROTIMOWA., nesl v pečetním poli postavu sv. Vojtěcha s mitrou na hlavě, berlou v levici a veslem v pravici. Obecní symboly Rudimova respektují staré pečetní znamení, kde je symbolika vesla (hlavní atribut sv. Vojtěcha) s překříženými biskupskými berlami. Jejich stříbrno červená sudaria evokují erbovní barvy dlouhodobé rudimovské církevní vrchnosti - olomouckého biskupství. Zelená barva štítu i listu praporu symbolizuje nejen zemědělský charakter obce, ale také okolní lesnatou krajinu.Dvě biskupské berle a původní název obce "Radimov" naznačuje, že může jít o spojitost s bratrem sv. Vojtěcha, sv.Radimem, který spolu se sv. Vojtěchem zdejším krajem procházel při své misijní cestě do Uher v roku 994. Později se rovněž stal biskupem v Polském Hvězdně.