Rudimov - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Pověsti

 

RUDIMOVŠTÍ VODNÍCI

Kdysi dávno prý měli v Bojkovicích vodníka a ten měl dva syny. Byli to ogařiska jak šídla, nic jim neušlo, o všem museli vědět a všude museli být. A že se uměli proměňovat v ryby, třeba v úhoře, nic jim to neudělalo, když zakrátko prošmejdili i všechny potoky v okolí. Potokem Třešňovka se dostali až do Rudimova a tam uviděli, co nikdy předtím. Celý houf kluků běhal za čímsi kulatým a křiku u toho bylo víc než dost. Zkrátka hráli fotbal. Oba hastrmánci nejdříve opatrně nakukovali pod břehem, líbilo se jim to čím dál víc. Nakonec pochopili o co jde a proč zavládlo velké nadšení, když to kulaté prolétlo mezi dvěma tyčkami.

Večer se kluci rozešli do svých domovů, ale hastrmánkům se domů nechtělo. Pěkně při měsíčku t báječnou hru zkoušeli také. Místo balónu ukradli v zahrádce pěknou kulatou dýni a už s ní běhali po louce. Za pár dní vlastně večerů už to tak uměli, že se odvážili vzít na sebe lidskou podobu a přijít mezi kluky. Ti je ochotně mezi sebe přijali, zvláště když viděli, jak umí tvrdé výkopy (bodejť, vždyť trénovali těžkou dýní). Okamžitě se s nimi skamarádili. Jednomu říkali Dominik, druhému Fabián. Uvěřili jim, že jsou z Bojkovic.

Jednou je při hře na loučce u potoka pozoroval mladý Plášek, fotbalista rudimovské jedenáctky. Říkal jim: Ogaři, vy to nehrajete špatně, co kdybychom v našem S.K. udělali žákovské družstvo? Tak se staří fotbalisté domluvili s mladými a ogaři i s milým Dominikem a Fabiánem začali hrát za Rudimov na opravdovém hřišti. Dominik a Fabián z toho měli sice problémy, protože když bylo hřiště daleko od potoka v lese a nemohli si jako dříve ve vodě občas namočit nohu nebo aspoň prst. To víte hastrmani, ti na suchu slábnou! Ale i to vyřešili! O poločase se aspoň trochu napili vody ze sodovčáku, co si sebou nosili.

Horší bylo, když měli hrát až v Rokytnici. To je přeci dálka i pro normálního kluka a ne tak pro hastrmana! Zvlášť když se na zápasy chodilo pěšky. Vášeň k fotbalu je donutila přijít za starým vodníkem, že by se jako chtěli stát lidmi. To víte, starého vodníka to zamrzelo, varoval je, že lidé jsou smrtelní, že zestárnou, fotbal přestanou hrát a nakonec že umřou. Dominik poslechl, ale Fabián, že chce být člověkem. Tak když jo, tak jo, řekl starý vodník a přinesl hrníček, kde pod pokličkou měl schovanou dušičku z utopence. Tu musíš spolknout a bude z tebe člověk.

Fabián se odhodlal, spolkl tu dušičku, vyplaval z vody ven a od té doby byl člověkem. Fotbal v Rudimově hrával dál, a protože byl v žákovském družstvu, říkali mu Fabián Žák. Později pracoval v rudimovském mlýně, občas se sešel se starým hastrmanem i s Dominikem, pak ale opravdu zestárl a zemřel. Rudimovský mlýn tam už dávno nestojí, ale jméno Žák se tam běžně vyskytuje. A hřiště v lese? To už také není, dnes mají krásné nové hřiště nad obcí u bývalé hospody Jankulka.